Pomník Jana Palacha

Proto projektujeme silnou a výraznou strukturu, která proniká do domu, ale znemožňuje do něj vejít. Návštěvník chodí labyrintem brutální struktury. Ví, že struktura prochází Palachovým domem, ale samého domu se nemůže dotknout. Návštěvník vnímá, že je a není v domě. Že chápe i nechápe Palachův čin. Že rozumí i nerozumí životu jeho rodiny. Že rozumí i nerozumí. Pouze v některých momentech struktura umožňuje vhled do vnitřku domu (jako záblesky pochopení), ale ne natolik, aby dovolila plně pochopit, uchopit celek.

Dům sám zůstane bez zásahů. Jakékoliv estetizování, i když s dostatečným citem, promyšlené a vkusné, by bylo pořád jen estetizováním. Bylo by jen kamuflováním historie a tím klamáním. Všechny zásahy nutné pro technické zabezpečení domu a vybudování „struktury“ budou taktéž bez jakéhokoliv elementu estetizace – budou maximálně racionální a technické, svým způsobem až primitivní. Stříkaný brizolit zůstane stříkaným brizolitem, natřený plech oplechování zůstává natřeným oplechováním, stávající okna zůstávají atd. Stejně tak i interiér.